- Separační úzkost je běžnou součástí vývoje dětí zhruba od 6. měsíce.
- Jemné povzbuzování, cvičení a chvála mohou pomoci dětem s úzkostí ze separace.
- Pokud je separační úzkost závažná, dlouhodobá a zasahuje do každodenního života, vyhledejte odbornou pomoc.
- Separační úzkost je strach dětí z toho, že budou pryč od svých rodičů nebo pečovatelů.
- Děti s úzkostí z odloučení mohou plakat nebo lpět na svých rodičích nebo pečovatelích, když jsou od nich odděleny.
- Separační úzkost je běžnou součástí vývoje dětí. Může začít kolem 6 až 7 měsíců a dosáhnout vrcholu u dětí ve věku 14 až 18 měsíců. Obvykle mizí postupně během raného dětství.
- Strach z cizích lidí je podobný separační úzkosti. Je to, když se děti rozčilují kolem lidí, které neznají.
Tyto úzkosti nejsou důvodem k obavám. Děti se v této fázi začínají více pohybovat, takže tyto úzkosti dávají smysl z hlediska přežití. To znamená, že kdyby se děti mohly plazit nebo odejít od svých pečovatelů, ale nebály se odloučení nebo cizích lidí, snáze by se ztratily.
Pomozte svému dítěti separací projít
Pokud vaše dítě trpí separační úzkostí, je nejlepší se separaci nevyhýbat. Místo toho existuje mnoho věcí, které můžete udělat, abyste své dítě jemně povzbudili a pomohli mu.
Když jste na nových místech...?
- Pokud necháváte své dítě někde jinde, jako je dům příbuzných, pečovatelské centrum nebo školka, buďte na novém místě se svým dítětem před odloučením. Vaše dítě bude méně vystrašené, pokud bude ponecháno na bezpečném a známém místě se známými lidmi, kterým důvěřuje.
- Nechte své dítě vzít si z domova něco, co miluje, jako je plyšový medvídek, polštář nebo deka. Tyto předměty pomohou vašemu dítěti cítit se bezpečněji a vy je můžete postupně vyřazovat, jak se vaše dítě bude na novém místě cítit lépe.
- Řekněte příbuznému svého dítěte, centru péče o děti, školce nebo škole o jejich separační úzkosti. Také jim dejte vědět o tom, co děláte, abyste svému dítěti pomohli. Tímto způsobem mohou ostatní lidé poskytnout vašemu dítěti trvalou podporu.
Když jste doma...?
- Pomozte svému dítěti zvyknout si na to, že je od vás oddělené tím, že je necháte v pokoji s někým jiným. Například: „Jdu na chvíli do kuchyně. Králíček se o tebe postará.“ Začněte s velmi krátkými odloučeními a postupem času narůstejte.
- Vyhněte se kritice nebo negativním postojům ohledně potíží vašeho dítěte s odloučením. Vyhněte se například větám jako „Je to mamánek“ nebo „Nebuď takové dítě“.
- Čtěte knihy nebo si s dítětem vymýšlejte příběhy o strachu z odloučení. Například: „Byl jednou jeden malý zajíček, který nechtěl opustit svou maminku. Bál se toho, co by mohl najít mimo svou noru…“ To může vašemu dítěti pomoci cítit, že není sám, kdo se bojí odloučení od rodičů.
- Vědomě se snažte podpořit sebeúctu svého dítěte tím, že mu budete věnovat dostatek pozitivní pozornosti , když je odvážné, že je od vás pryč.
Když ho opouštíte...?
- Začněte krátkými odloučeními. Čas odloučení můžete postupně prodlužovat, jak bude vaše dítě s odloučením spokojené.
- Řekněte svému dítěti, kdy odcházíte a kdy se vrátíte. To je užitečné i u dětí. Odchod bez rozloučení může situaci zhoršit. Vaše dítě se může cítit zmatené nebo rozrušené, když si uvědomí, že nejste poblíž. Mohou se bát a bude těžší se usadit, až je příště opustíte.
- Před odjezdem zapojte své dítě do příjemné aktivity.
- Krátce se s dítětem rozlučte – neprotahujte to.
- Když odcházíte, zachovejte si na tváři uvolněný a šťastný výraz. Pokud vypadáte ustaraně nebo smutně, vaše dítě si může myslet, že to místo není bezpečné a může se také rozčilovat.
Separační úzkostná porucha u větších dětí
Jak děti dosahují předškolního a školního věku, je méně pravděpodobné, že budou mít separační úzkost. Samozřejmě, vždy budou chvíle, kdy budou chtít být jen s vámi.
Pokud se vaše dítě v předškolním nebo školním věku zdá zvláště a pravidelně rozrušené tím, že je od vás odloučeno, je možné, že má separační úzkostnou poruchu . Asi u 4 % dětí předškolního a školního věku se tento stav rozvine.
Separační úzkostná porucha je, když úzkost vašeho dítěte:
- zasahuje do života vašeho dítěte a vašeho rodinného života,
- je závažnější než úzkost jiných dětí stejného věku,
- trvá minimálně 4 týdny.
Ve srovnání s jinými dětmi stejného věku mohou děti s poruchou separační úzkosti často :
- obávat se, že se vy nebo oni zraní nebo že dojde k nehodě,
- odmítnout chodit do péče o dítě, do školky nebo školy,
- odmítněte spát bez vás u jiných lidí,
- stěžovat si na nevolnost při odloučení.
Kolem věku 10 měsíců se většina dětí rozčílí, když k nim přijde cizí člověk v neznámém pokoji. Pouze 50 % se rozčílí, pokud mají čas si na pokoj zvyknout. To znamená, že v nových situacích se miminka lépe vyrovnávají, když na nové věci narážejí postupně.
