Nejsem šťastná, nedaří se mi a žiju z extrému do extrému

emocionálně nedostupná žena

Dotaz

Dobrý den,

v poslední době jsem ve velkém stresu. Když nad tím přemýšlím, tak si moc nepamatuji, kdy jsem měla naposledy „spokojený život“. Přijde mi, že jdu z extrému do extrému.

Například v první polovině minulého roku jsem měla partnerské problémy. Nejsem si jistá jestli byly příčinou nebo důsledkem toho, že jsem se nadmíru socializovala, byla jsem velmi nezodpovědná a neuměla jsem být sama a v klidu. Měla jsem sice dojem štěstí, ale postupně mi docházelo, že se tím pouze snažím vytěsnit problémy a že jsem vlastně nešťastná. Vyústilo to takovým způsobem, že jsem ke konci léta byla pár týdnů v takové euforii, že mi všechno kolem přišlo jednoduše krásné.

Když se na to podívám zpětně, tak jsem z mých tehdejších pocitů zmatená, protože mi nepřijdou úplně logické. Především ale s podzimem rychle přišla deprese, takže si říkám, že to moje štěstí nebylo úplně stabilní, protože stačilo málo, aby mě opustilo. Byla jsem až do ledna ve velmi špatném stavu, skoro jsem přestala chodit do školy a mezi přátele, jenom jít nakoupit ve mně vzbuzovalo velkou nervozitu. Taky jsem skoro každý den pila alkohol, běžně i přes den. To je další věc, nějak jsem se naučila řešit své problémy alkoholem a nedokážu se to odnaučit. Rozhodně bych se neoznačila za alkoholika, ale řekla bych, že moje požívání alkoholu je problematické.

Abych se vrátila, dostala jsem se z toho stavu, obrovskou roli v tom hrálo rozhodnutí změnit školu. Tedy v lednu jsem si podala přihlášku a začala se připravovat na přijímací zkoušky. Březen byl pro mě těžký měsíc z několika důvodů, měla jsem přijímací zkoušky, které byly poměrně náročné, řešila jsem vyloučení ze školy, začala jsem pracovat a hlavně mi umřela babička, ke které jsem měla velmi blízko. Nicméně práce, kterou jsem si našla, byla sice náplní skvělá, ale velmi časově a psychicky náročná. Na jaře se mi i stalo, že jsem měla migrény z přepracování. Pracovala jsem tam do začátku října, tedy než mi začala škola. Během toho půl roku jsem si to v práci zařídila tak, aby to pro mě nebylo tolik stresující jako zezačátku, ale stejně toho stresu bylo dost. Další stres nastal se začátkem školy, protože jsem si nezvolila úplně jednoduchý obor.

K tomu se ještě děly věci v rodině, které nemá smysl rozepisovat a ze kterých jsem měla další stres. Korunu tomu nasadil přítel, který mi před dvěma týdny řekl, že chce pauzu. Tak a vlastně se dostávám k tomu, proč jsem se rozhodla napsat. Minulý týden jsem měla tři dny v kuse tak nesnesitelné křeče v oblasti solaru, že jsem z toho i zvracela. Dohnalo mě to na pohotovost, kde mi udělali několik vyšetření a následně mi řekli, že na nic nepřišli. Samozřejmě to nemůžu říct s jistotou, ale myslím, že to způsobil právě stres.

Další věc, která mi začíná být už dost nepříjemná, je problém s dýcháním. Už od dětství se mi stává, že se ve stresových situacích nemohu zhluboka nadechnout a jsem nucena zívat, což mi také nejde. Obvykle to ale trvá v rámci desítek minut a pak to úplně přejde. Teď už mám tento problém přibližně ty dva týdny. Netrvá to tedy nepřetržitě, ale stává se mi to několikrát denně. Kupříkladu teď už se mi dýchá špatně třeba hodinu. Nelíbí se mi, že se moje psychika odráží takovým způsobem na fyzickém fungování mého těla a nevím, jak to mám řešit… Když se zaměřím komplexně na můj problém, tak mi přijde, že nedokážu zpracovávat události v mém životě. Asi bych měla zmínit, že mi je sice jen 21, ale musela jsem se potýkat s řadou problémů, které nejsou pro mé vrstevníky zrovna obvyklé. Potřebovala bych najít stabilitu alespoň v sobě, když se tak těžko hledá v mém okolí.

Děkuji za reakci a přeji příjemný den.

Názor psychologa

Dobrý den,

děkuji za Vaši důvěru, že jste napsala. Pokusím se Vám popsat dojmy z Vašeho psaní. V závěru jste vše krásně shrnula větou, že ve svých 21 jste toho mohla zažít více než většina vašich vrstevníků a přesně takový dojem jsem z Vašeho textu měla. Vlastně jsem měla pocit silného zahlcení, že se Vám toho děje tolik. Kolik toho na Vás působí. Na co vše musíte reagovat, o co vše se starat. Co musíte řešit. Uff, nemáte to jednoduché. Na jednoho člověka je toho příliš. A ačkoliv Váš příběh neznám příliš podrobně a určitě bych se potřebovala na pár věcí ještě doptat, čtu, že jste musela čelit vyloučení ze školy a přípravě na přijímačky jinde, zemřela Vám babička a partner si chce dát pauzu. To jsou zásadní okolnosti, které samy o sobě náročné, natož když na sebe navazují. Máte na sobě hodně naloženo. A když máme extrémně naloženo, nemáme dost energie na to, abychom jednotlivým oblastem věnovali tolik, kolik bychom měli. Kde máte brát dost času a energie na vztah, když ji zkrátka nemáte? Berou vám ji nezpracované události z minulosti, které se opakovaně vrací a těžko se před nimi v myšlenkách utíká. Je přirozené, že se nám nevyřešená témata hlásí a připomínají. Upozorňují na něco, co jsme odsunuly. Co nechceme řešit, vidět, před čím utíkáme.

Alkohol jako vypínač

Na to, že se Vám v životě děly těžké věci, mi přijdete nesmírně šikovná. A že se se svým životem snažíte dělat, co je správné. Zároveň to vypadá, že aby to šlo, je třeba se začít sobě více věnovat a citlivě se vrátit k událostem, kde jste trpěla a buď s pomocí odborníka nebo Vašich nejbližších se pokusit tyto události zpracovat a pochopit, kde jste teď. A hlavně – kým jste. Alkohol bývá vypínač. Abychom vypnuly myšlenky a emoce, ve kterých nám není dobře. A vaše myšlenky se mohou týkat pocitu, že nejste spokojená a něco je ve vašem životě špatně. Protože něco z minulosti stále žije, je neuzavřené.

Somatické problémy

Vaše somatické problémy mohou být další úrovní, jak s Vámi tělo komunikuje, že je toho zkrátka už moc a potřebujete okamžitě zvolnit. A k potížím s dýcháním mě napadá, že se můžete cítit ve svém životní situaci chycená, ve vězení. Bez svobody, proto je těžké se volně nadechnout.

Hlavně ty hrozné myšlenky a emoce vypnout

To období, kdy jste byla velmi společenská a poté jste pocítila potřebu se izolovat. To je váš vzorec. Bylo to něco, co vám pomáhálo na pocit nespokojenosti na chvíli zapomenout. Taky jste se socializaci vydala na maximum a nehlídala si své rezervy. Jakmile to ale utichne a nastane chvilková prázdnota, ty pocity a myšlenky se okamžitě vrátí, připomenou. Jenže ony tu nejsou náhodou. Nejsou to démoni, kteří se baví tím, aby Vás děsili a dělali zle. Ne, je to Váš semafor. Doporučuji tedy před nimi přestat utíkat, vypínat se alkoholem a začít jim čelit. Ptát se sebe, co se Vám Váš pocit neštěstí snaží o Vás říct a co tam je ještě nezpracované. Vůbec nepochybuju, že byste na to nebyla dost silná. Slabý člověk by neunesl to, co jste unesla ve svém životě Vy.

Léčba duše je proces

Jen počítejte s tím, že je to proces, který nejde urychlit lusknutím prstu. Nebude to příjemné, může to dokonce i někdy trošku bolet. Ale to je v pořádku. Zkrátka se něco léčí. Když léčíme chřipku, taky nám není hej. Pak ale přijde velká úleva. Jen vydržet. A zrovna Vy to v sobě máte. Dáte to.

Moc držím palce. Držte se.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *