Úmrtí partnera a péče o dítě

léčba deprese na Praze 1

Dotaz

Dobrý den,

poradíte mi prosím, kam se mám obrátit, když se stále ještě (9 měsíců) nedokáži vyrovnat s úmrtím partnera?

Mám ročního syna, kterého stále přikojuji, proto se snažím v sobě smutek a flustraci potlačovat, abych nepřišla o mléko. Měla jsem jediného kamaráda v tomto městě, který mě v nejhorších chvílích držel nad vodou. Díky němu jsem tuto strastiplnou cestu s největším sebezapřením dokázala jít a začala jsem se cítit lépe, opět jsem se dokázala zasmát, jenže od Štědrého dne se onen kamarád odmlčel, nezvedá mi telefon, neodepisuje na zprávy. Nedokáži pochopit, proč teď, když se konečně cítím lépe tu se mnou není, když tu se mnou byl, když mi bylo nejhůře? Neznám důvod, proč se odmlčel.

Za těch 14 dní zase začínám upadat zpátky, přestávám se smát, celé dny se trápím, přemýšlím nad tím, proč mi musel partner zemřít, co mám teď úplně sama na tomto světě (nemám rodinu ani přátele) pouze se synem dělat? Jak mě mohl opustit, když slíbil, že to nikdy neudělá? Jak mi mohl zemřít? Jsem opět na začátku té cesty, a nevím jak dál. Navíc mi chybí kamarád (znali jsme se pouze 11 měsíců, no za to mi byl ohromnou oporou)!

Partner zemřel po krátké nemoci (4 měsíce) na agresivní formu rakoviny dutin.
Mám strach, aby se mé psychické stavy nepodepsali na mém synovi.

Moc děkuji za Váš čas a přeji Vám jen to nejlepší, co Vám může život přinést.

Názor psychologa

Dobrý den,

nesmírně si vážíme Vaší projevené důvěry v tak těžkém období, jenž zažíváte.

     Dovolte mi nejprve, abych s vážností projevila velkou lítost ze ztráty Vašeho partnera. Je mi to skutečně líto a ne méně mě mrzí, že jste doposud nedošla smíření s jeho odchodem. Máte to opravdu náročné!  A péče o malého synka, včetně odmlky Vašeho kamaráda Vaši situaci dělají ještě náročnější.

     Víte, více nežli dva roky jsem v rámci praxe pracovala v kontaktu s vážně nemocnými lidmi a jejich odcházením. Také jsem již ve věku, kdy umírají moji blízcí. Potom všem jsem dospěla k závěru (jako mnozí jiní), že pakliže chceme zažívat společně s někým lásku a štěstí, přijde jednou chvíle, kdy nás dostihne i smutek. Den i minuta příchodu jsou nám však utajeny. Někdy je můžeme tušit, ale jindy přichází ochromujícím způsobem. To druhé jste nejspíš zažila Vy, kdy Vás partner zemřel po nečekané, velmi agresivní rakovině dutin. 

     Prožila jste silnou traumatickou událost, z níž si člověk těžko hledá cestu sám. Může nám pomoci okolí, pakliže podporují „správným“ způsobem, ale někdy je nutné vyhledat odborného průvodce, který nám pomůže při zamrznutí v určité etapě na cestě ke smíření se se smrtí našeho milovaného. U truchlících pozůstalých bylo vypozorováno a popsáno 5 fází truchlení. Takto to nemusí zažívat každý. I zde se projevuje individualita každého z nás a stejně tak různé podmínky, jenž nás obklopují. Tedy sama se pokuste zhodnotit, zda Vás jednotlivé etapy nějak oslovují. 

V procesu smutnění (není to předpis) tedy probíhají tyto:

1. Popření – Jsme v šoku a nechce se nám věřit, že nás dotyčný opustil. Poté:

2. Hněv – Cítíme vztek, že ten, kterého milujeme, tady už není.

3. Vyjednávání – Říkáme si „co“ by bylo „kdyby“ a litujeme.

4. Deprese – Smutníme ze ztráty. 

5. Přijetí – Uznáváme realitu této ztráty.

     Vnímáte někde podobnost s tím, co jste doposud prožila či právě prožíváte? Někdy je též možné, že se vrátíme zpět do některé z etap. 

     Také nedokážete pochopit proč Váš partner porušil slib být stále s Vámi a nechal Vás tu na světě samotnou se synem. Jistě to jeho vůle nebyla a stejně jako Vy procházel zmíněnými etapami také neboť umírající a pozůstalí takovou krizi zažívají podobně. 

     Ač s bolestí dojdete do fáze, kdy ztrátu partnera přijmete, neznamená to, že jste s tím v absolutní pohodě a Váš smutek nadobro skončí. Pravděpodobně se zmírní, ale ta prázdnota po partnerovi nějakou dobu přetrvá. Jeho identita je uložena hluboko ve Vaší mysli. V té době je důležité hledání smyslu ve ztrátě. Samozřejmě, smysl smrtelná nemoc Vašeho partnera nemá, můžete si však třeba více uvědomit hodnotu Vašeho života a také ve své mysli vystavit pomyslný dům plný jen těch nejhezčích vzpomínek s partnerem. 

     Zaregistrovala jste někdy na podzim tu smutnou událost, kdy mladá dívka přišla v oboře Hvězda o život násilnou smrtí? Její rodiče byli jistě nepopsatelně zdrceni tou nečekanou ztrátou podobně jako Vy. Našli však význam v této hrozné situaci. Na památku jejich dcery se rozhodli uskutečnit její sen – postavit domov pro seniory a uspořádaly na něj veřejnou sbírku. Vůbec tady nejde o velikost projektu. Jen se snažili pozůstalí otec a matka neuvíznout v nekonečné bolesti, hořkosti, hněvu či depresi a s trvalou láskou k dceři hledali způsob, jak žít dál. Nina by si zcela jistě nic jiného nepřála a určitě by to tak bylo i v případě Vašeho partnera. Je tady Váš společný malý syn. Moc Vás potřebuje. Jeho výchova měla být také takovým „projektem“ Vašeho partnerství. Možná právě on může být tím smyslem. Chápu Váš strach, aby si Váš syn nenesl následky z toho, čím si procházíte a také abyste ho mohla ještě nějaký čas přikrmovat mateřským mlékem. Ale Vy se nyní snažíte tomu předejít a hledáte pomoc u odborníků. A to mnohdy stojí hodně sil.   

     Přemýšlím také o Vašem velmi blízkém kamarádovi, jenž tak z nenadání s Vámi přerušil kontakt. Je moc dobře, že Vám byl v těžkých chvílích oporou a Vy jste později zažívala veselejší okamžiky. Na druhou stranu uvažuji, jak dalece měl pro Vás nastavené hranice  podpory. Byl tam pro Vás absolutně? Nevím, proč se od Vás tak nečekaně vzdálil. Mohu mít pouze fantazie. Opět Vás však opustil muž (bez ohledu na to, že to byl kamarád), na kterém jste byla emočně závislá a upnutá jako na partnerovi neb oni tvořili celý Váš svět. Spustila se tím u Vás retraumatizace. Jak píšete jinak nikoho nemáte. Znovu tak zažíváte ztrátu, samotu, opuštění a více se vracíte ke smrti svého partnera. Neopakuje se Vám téma opuštění v životě častěji? Máte pocit, že Vás lidé opakovaně opouštějí a odchází? Dovolím si Vám v tomto případě doporučit knihu „Strach z opuštění“ – https://www.databazeknih.cz/knihy/strach-z-opusteni-384345

     Potřebujete nejen zpracovat ztrátu partnera, avšak také se zocelit a to nejen pro své děťátko, ale i pro sebe. Čím budete silnější, tím lépe zvládnete své mateřství. Zauvažujte také nad hledáním si kamarádek, třeba když jdete s malým ven na procházku. Vím, je to teď náročné. Venku se však prozatím  za dodržení nutných opatření procházet s jinou maminkou (tatínkem) a jejím dítkem můžete. Pokud máte přístup k internetu, koukněte na Fb, zda v místě, kde bydlíte, neexistuje nějaká skupinka matek. Pokuste se obnovit staré kontakty, oslovit rodinu – je-li to trochu jen možné. Vyhledejte terapeuta. To, s čím se nyní vypořádáváte je potřeba rozmělnit na více lidí. Intenzivní sdílení toho, co prožíváte je pro jednoho člověka příliš náročné a nemusí to unést a tak Vás opustí. Stejně jako jiní má své potřeby a limity, které je potřeba brát na vědomí. Určitě si však o podporu klidně řekněte: „Jsem toho plná a potřebuju to s někým posdílet. Kdyby to na Tebe bylo už moc, řekni mi to prosím.“ Též je potřebné se v určité fázi donutit (ač je to těžké) a přepnout na jiné téma. Na chvilku si tak sobě a druhému odložit. 

Nezapomínejte odpočívat. Čtete ráda? Sledujete filmy? Malujete?… Vřele doporučuji jednoduchou a praktickou relaxaci – dýchání do břicha.  Položíte si ruku dlaní na bříško – pomalu se nadýchnete – krátce zadržíte dech – vydýchnete. Dbejte na to, aby výdech byl delší nežli nádech. Po celou dobu zaměřujte  svou pozornost na to, jak Vaše ruka s nádechem stoupá a výdechem klesá. Někdy stačí dvojí provedení. Znáte-li jiný způsob relaxace, klidně využijte ten. K odpočinku také trénujte otevírání se světu a druhým, i když to bude znamenat donucení se k tomu. S tímto též může pomoci terapeut či podpůrná skupina.

Vaše možnosti, kam se můžete obrátit: 

     Většinu věcí uvedených výše, můžete postupně dělat již nyní, než pro sebe naleznete vhodnou pomoc. Terapii Vám rozhodně doporučuji. Jsme tu případně pro Vás nebo Vám doporučíme někoho z kolegů, specializovaných na Váš problém. Ohled budeme brát i na Vaše finanční možnosti. 

Pro lidi dlouhodobě truchlící existuje podpora u organizace Cesta domů, kde je možné využít jejich služby. Napadá mě, zda byste nezískala vhodný kontakt v místě, kde se Váš partner léčil?

Nabídnout Vám mohu rituál loučení a knihu Cestou zármutku.

K dispozici je Vám i krizová linka Junák – 737 205 520. Ochotně Vám poradí, nebudete-li vědět, kde hledat. 

Zde také přikládám odkaz MVČR se seznamem krizových linek, na které se můžete též obrátit na Telefonní informační a krizové linky a online pomoc v ČR

Na trhu jsou také dostupné knihy pro pozůstalé, např. Cesty zármutku od Julie Samuelové, mnoho let pracující s pozůstalými.

Vážená pisatelko, jsem si vědoma Vaší náročné situace a stejně tak těžkosti cesty k úlevě a nalezení smyslu. Kéž k nim dojdete. Moc Vám to přeji.

V úctě a s pokorou,

Irena Filipová


Pokud se v tíživé situaci nacházíte již delší dobu, zvažte náhled nestranného odborníka. Konzultace s našimi psychology a poradci probíhá osobně či online.

Irena Filipová – terapeut, poradce


Zanechte kontakt a Irena se vám ozve.

Upozornění: Zveřejněný text vychází z osobních zkušeností a z psychologicko-terapeutické praxe s klienty. Obsah má pouze informativní charakter a nenahrazuje lékařskou péči. S ohledem na specifika a individualitu každého jedince je třeba se o svých potížích poradit se svým lékařem nebo vyhledat odbornou pomoc.

Diskuze