Silná derealizace a depersonalizace

Silná derealizace a depersonalizace
Sdílejte s přáteli

aneb zpověď člověka, který si prošel tímto onemocněním a nyní je zdráv. Čtěte i článek Jak se zbavit depersonalizace a derealizace 

Depersonalizace je extrémně alarmující, protože její nástup je tak náhlý. Pamatuji si přesný okamžik, kdy moje zkušenost začala. Seděl jsem na pohovce ve svém studentském domě, když jsem měl najednou pocit, že jsem ztratil smysl pro sebe sama. V okamžiku jsem měl pocit, že moje ego je pryč. V tu samou chvíli mě přemohl nával paniky, který přetrvával pro každou bdělou chvíli v příštích čtyřech měsících. Šel jsem na dlouhou procházku a snažil jsem se racionalizovat a tím z paniky utéct, ale bezvýsledně. Celou tu noc jsem se třásl v posteli a pořádně se potil. Nakonec jsem z vyčerpání usnul v 5 hodin ráno.

Znaky depersonalizace, derealizace

Takhle se budu cítit do konce života?

Bylo téměř nemožné uvěřit něčemu jinému než myšlence, že se takhle budu cítit po zbytek svého života.

Klíčovým rysem příštích čtyř měsíců bylo vyčerpání. Záplavy děsivých myšlenek přicházely po celý den a projevovaly se i jako noční můry, když jsem spal. Tyto myšlenky přicházely a odcházely. Nešlo je mít pod kontrolou. Nabíraly ohromnou rychlost, takže jsem někdy sotva dokázal zachytit jejich obsah. Neustále jsem se snažil hledat z těchto myšlenek a pocitů cestu ven. Doufal jsem, že tím paniku zastavím. Bylo téměř nemožné uvěřit něčemu jinému než myšlence, že se takhle budu cítit po zbytek svého života. Měl jsem zvláštní smysl pro hyper-realitu, byl jsem neustále posedlý existenciálními otázkami, smyslem života. Kladl jsem si otázky, co je realita. A dokonce i jednoduše pozemské myšlenky a objekty mohly v mém těle vyvolávat nával úzkosti. Připadalo mi to jako kyselina tekoucí mými žilami. Nepoznával jsem se v zrcadle. Lidé, které jsem miloval a kteří mi byli nejblíže, vypadali jako úplně cizí lidé. Nejen to, vypadaly jako nějaká děsivá monstra. Byl to tak děsivý a bizarní pocit, že jsem se začal bát, že s mým mozkem je něco fyzicky špatně. Napadaly mě myšlenky, že zešílím.

 

Depersonalizace není nebezpečná – pro mě to byl pouze příznak mé úzkosti (i když velmi znepokojující). Depersonalizace je ve skutečnosti jednou z nejčastějších potíží duševního zdraví. To bylo něco, co jsem vlastně věděl, ale nebylo možné se o tom v té době přesvědčit, protože mé myšlenky běžely příliš rychle na to, abych mohl myslet racionálně a moje základní úzkost byla prostě příliš vysoká.

To byl problém, protože to znamenalo, že je téměř nemožné zapojit se do jednoho ze základních konceptů kognitivně behaviorální terapie – nejkonzistentnější metody léčby úzkosti. Jakýkoli pokus o zpochybnění mých neužitečných myšlenek jednoduše vedl k tomu, že jsem bojoval sám se sebou a moje úzkost rostla. Bál jsem se svých myšlenek.

bolestivé myšlenky

Své myšlenky přijmout, reagovat na ně přátelsky

Nepokusil jsem se změnit své myšlenky, ale pokusil jsem se je přivítat jako přátele.

Kognitivně behaviorální terapie funguje na principu, že všechny naše myšlenky, chování a pocity se navzájem ovlivňují a že pocity úzkosti nebo deprese jsou způsobeny negativním myšlením a vzorci chování. Protože jsem zjistil, že je nemožné změnit myšlenky, obrátil jsem se k výzvě ovládnout své chování. To byl klíč k zotavení. Nepokoušel jsem se změnit své myšlenky, ale pokusil jsem se je přivítat jako přátele. Snažil jsem se své chování převést do užitečné podoby. Určitě bych se nevyhnul situacím na základě toho, že by z nich panikařil. Naučil jsem se přijmout, že nemohu změnit své myšlenky a pocity přímo. Mohl jsem však změnit své chování.

Nejvíce mi pomohlo rozhodnutí začít běhat. Dopady aerobního cvičení na celkovou pohodu jsou dobře zdokumentovány výzkumy a zjistil jsem, že moje úroveň úzkosti dramaticky klesala ve chvílích, které jsem trávil běháním. Moje myšlenky sice zůstávaly, ale pocity ne. Myšlenky tam zkrátka vysedávaly, nechtěly odejít. nicméně jak jsem běžel, nevyvolávaly silné emoce. Stručně řečeno, moje myšlenky se nezměnily, ale mé chování ano. A v důsledku toho se proměnily mé pocity. Nyní chápu, že strach, panika nebo boj proti nim myšlenky jen umocňuje.

stabilita a přizpůsobivost

Dnes jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčný. Jsem si jistý, že každý, kdo trpí depersonalizací, by na mě nevěřícně křičel, že to říkám. Depersonalizace je však často udržována strachem z ní. Jakmile jsem začal léčit svou úzkost, pocit depersonalizace pomalu zmizel.

Depersonalizace znamenala, že jsem byl nucen čelit úzkostné poruše, kterou jsem tak dlouho předtím ignoroval. Depersonalizace mi již nedovolila ignorovat to, co se mi dělo. Nedovolila mi od svých pocitů nadále utíkat a díky tomu jsem se nakonec své panické poruchy začal zbavovat. 

Pokud vás zajímá více: zde naleznete odkaz na Krátkou intervenci pro depersonalizaci/derealizaci v psychóze

Autorka článku

Mgr. et Mgr. Bc. Šárka Červinková
zakladatelka Poradny, psycholog

Kontaktujte nás

Další zajímavé články

Bc. Pavel Jirouš
Terapeuti

Bc. Pavel Jirouš

Poradce ve výcviku Jak pracuji? Při mé práci je pro mě nejdůležitější vytvořit bezpečné prostředí, kde klient může být sám sebou a plně projevit svou

Jak poznat, že se mu líbím
Blog pro veřejnost

Jak poznat, že se líbím holce/ženě

Pro orientaci v randění a vztazích je cenné pochopit znamení, že se dívce líbíte a jste jí sympatičtí. Pamatuje si malé detaily vašich rozhovorů Pokud

Newsletter

Odebírejte novinky do e-mailu

Chtěli by jste mít veškeré novinky, informace a celkový přehled o všem novém ihned v e-mailu? Stačí se přihlásit do odběru pomoci e-mailu níže.