Sedm stresorů začínajícího terapeuta

Terapie Praha

Strach a akutní tréma

Znáte ten stav, kdy musíte podat výkon, který se od vás očekává, vůbec si na to nevěříte a už z toho nejde utéct? Hlavou vám běží obávané scénáře a za chvíli to začne. Můj první klient. Uff.

Jako začínající terapeuti se pravděpodobně cítíte pod tlakem očekávání z okolí a máte představu, že během sezení musíte podat výkon, se kterým bude váš klient spokojený. To ano, mělo by to tak být. Zapamatujte si ale do začátku jednu věc:

V terapii je máloco větší průšvih než úzkostný terapeut.

Tahle věta se mi stala cennou pomůckou do začátků a v pár mimořádných situacích ji využívám i dnes. Jakmile u sebe rozpoznám, že se obávám hodnocení nebo mám pocit, že nesplňuji nároky, dovolím si zlenivět. Pojmenuju si svou úzkostnou myšlenku od vnitřního kritika, která zní třeba: „Selháváš. Tápeš. Jsi nekompetentní. Rozpadá se ti to pod rukama,“ a zaženu ji. Na nic nečekejte. Nenechte svou úzkostnou myšlenku rozjet do paniky. Jakmile se vám podaří s uklidnit, můžete se opět soustředit na potřeby svého klienta. Ačkoli si možná říkáte „Šárko, tobě se to mluví,“ věřte, že je to v tu chvíli jediná možná cesta jak dovést sezení ke zdárnému konci. Na vaše strachy a paniky bude prostor po terapii. Během ní se ale musíte věnovat vztahu s člověkem, který sedí naproti vám s otevřeným srdcem a důvěřuje vaším schopnostem. Udělejte vše pro to, abyste ho nezklamali. A pokud se to přece jen stane, svět se nebortí. Může se stát, že vám klient odejde. Poučte se ale z této zkušenosti do budoucna. Cesta k dosažení profesionality je cestou konstantního učení.

Bojíte se, že nedokážete zvolit správný způsob řešení problému? Strach, že bude terapie neúspěšná?

Terapie je způsob práce, kdy nelze jet podle obecného, jednotného mústru. Robiner ji nazývá jako „práci s nepolapitelnými kritérii“. Málokterá práce je natolik kreativní a subtilní jako právě psychoterapie. Je to neohraničené pole potíže, které ne vždy jde definovat, a pro úlohy a strategie, které ne vždy jde správně určit. Zde doporučuji tvrdý trénink a supervize. Pokud je pro vás supervize jednou měsíčně málo, choďte na supervizi jednou týdně. Věnujte své psychohygieně stejnou míru pozornosti, jakou věnujete svým klientům. Našli si vás, zahájili s vámi terapii a chtějí pokračovat. Jste pro ně důležitý a proto o sebe musíte pečovat.

Klienty, se kterými si víte rady, berte jako dar-sebeujištění. Klienty, se kterými se trápíte, berte jako dar-seberozvoj.

Mgr. et Mgr. Bc. ŠÁRKA ČERVINKOVÁzakladatelka poradny, psycholožka, terapeutka, spisovatelka, publicistka a lektorka


Kontaktujte Šárku a do 24 hodin se vám ozve zpět

Upozornění: Zveřejněný text vychází z osobních zkušeností a z psychologicko-terapeutické praxe s klienty. Obsah má pouze informativní hodnotu. Nenahrazuje lékařskou péči a s ohledem na specifika a individualitu každého jedince je třeba se o svých potížích poradit se svým lékařem nebo vyhledat odbornou pomoc.

Zdroje:

  1. Robiner, W. N., Fuhrman, M., & Ristvedt, S. (1993). Evaluation difficulties in supervising psychology interns. Clinical Psychologist, 46, 3–13.
  2. Skovholt, T. M., Rønnestad, M. H., & Jennings, L. (1997). Searching for expertise in counseling, psychotherapy, and professional psychology. Educational Psychology Review, 9(4), 361–369.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *