Porucha pozornosti/hyperaktivita (ADHD) je soubor symptomů, který postihuje miliony dětí a často přetrvává do dospělosti. ADHD zahrnuje kombinaci přetrvávajících problémů, jako jsou potíže s udržením pozornosti, hyperaktivita a impulzivní chování.
Děti s ADHD mohou také bojovat s nízkým sebevědomím, problémovými vztahy a špatnými výsledky ve škole. Příznaky se někdy s věkem zmírňují. Někteří lidé však symptomy ADHD nikdy zcela nepřerostou. Mohou se ale naučit strategie, jak být úspěšní.
I když léčba ADHD nevyléčí , může velmi pomoci s příznaky. Léčba obvykle zahrnuje léky a behaviorální intervence. Včasná diagnostika a léčba mohou mít velký rozdíl ve výsledku.
Pokud vy nebo vaše dítě vykazuje možné znaky ADHD, doporučuji se vyvarovat čtení nevědeckých zdrojů a závěrů, že ADHD je důsledek přílišného sledování televize či špatného rodičovství. Není to tak. Dále se z našich zkušeností nedoporučuje trénink smyslové integrace, biofeedback a chiropraktická manipulace s lebkou, ačkoliv některé zdroje a zařízení je nabízejí.
Zatímco geny a dědičnost jsou nejsilnějšími prediktory ADHD, získané ADHD bývá často důsledkem streptokokové infekce, prenatální expozice cigaretám a alkoholu. Těmto prediktorům je proto dobré se vyvarovat.
Příznaky ADHD u dětí
Dítě, které vykazuje vzor nepozornosti, může často:
- Nevěnovat pozornost detailům nebo dělat chyby z nedbalosti, třeba ve škole.
- Má problém se soustředit na úkoly nebo hru.
- Zdá se, že neposlouchá, i když na ně mluvíte přímo.
- Má potíže s dodržováním pokynů a nedaří se mu dokončovat školní úkoly nebo domácí práce.
- Má potíže s organizací úkolů a činností.
- Vyhýbá se nebo odmítá úkoly, které vyžadují soustředěné duševní úsilí.
- Ztrácí předměty potřebné pro úkoly nebo aktivity, například hračky, školní úkoly, tužky.
- Nechá se snadno rozptýlit.
- Zapomíná na některé každodenní činnosti, jako jsou domácí práce.
Hyperaktivita a impulzivita
Dítě, které vykazuje vzorec hyperaktivních a impulzivních příznaků, může často:
- Ošívá se nebo poklepává rukama, nohama. V sedě se kroutí.
- Má potíže zůstat sedět, například ve třídě nebo v podobných situacích.
- Je často v neustálém pohybu.
- Běhá nebo šplhá v situacích, kdy to není vhodné.
- Má potíže hrát si nebo jinou činnost dělat potichu.
- Moc mluví.
- Vyhrkne odpovědi a přerušuje tazatele.
- Je pro něj těžké počkat, než na něj přijde řada.
- Přerušuje nebo zasahuje do konverzací, her nebo aktivit ostatních.
AHDH versus typické vývojové chování
Většina zdravých dětí je někdy nepozorná, hyperaktivní nebo impulzivní. Pro předškoláky je typické, že mají krátkou dobu pozornosti a nedokážou dlouho vydržet u jedné činnosti. Dokonce i u starších dětí a teenagerů rozsah pozornosti často závisí na míře zájmu.
Totéž platí o hyperaktivitě. Malé děti jsou přirozeně energické, často jsou tedy plné energie ještě dlouho poté, co se jim povedlo zcela své rodiče vyčerpat. Navíc některé děti mají přirozeně vyšší úroveň aktivity než jiné. Děti by nikdy neměly být klasifikovány jako děti s ADHD jen proto, že se liší od svých přátel nebo sourozenců.
Děti, které mají problémy ve škole, ale vycházejí dobře doma nebo s přáteli, pravděpodobně bojují s něčím jiným než s ADHD . Totéž platí o dětech, které jsou doma hyperaktivní nebo nepozorné, ale školní práce a přátelství zůstávají nedotčeny.
Co říká Barkley o ADHD?
Russell Barkley, Ph.D. je předním odborníkem na téma ADHD. V současné době je profesorem na State University of New York (Upstate Medical University) a napsal více než tucet knih a více než 150 vědeckých článků týkajících se povahy, hodnocení a léčby ADHD.
Teorie ADHD Dr. Barkleyho předpokládá, že hyperaktivní podtyp ADHD (který představuje většinu dětí, stejně jako většinu výzkumů a znalostí o této poruše) je ve skutečnosti poruchou impulzivity a sebekontroly, nikoli pozornosti. Jinými slovy, nemají žádný deficit pozornosti nebo vstupu. Jejich deficit je v tom, jak kontrolují svůj výstup.
Velká část této poruchy spočívá na nedostatcích v ovládání „ výkonných funkcí“, kterou si většina lidí vyvine, aby soukromě zvládala své emoce a činy a také svůj „vnitřní jazyk“. Tyto funkce nám umožňují přenést vnější události do mentálních vnitřních událostí, přejít od ovládání druhými k sebeovládání, odlišit dočasné teď od očekávané budoucnosti a postupovat od okamžitého k opožděnému uspokojení.
Děti s problémy v těchto oblastech budou impulzivní a nebudou schopny vidět důsledky. Budou také trpět tím, co Dr. Barkley nazývá „časoslepostí“, neschopností měřit nebo efektivně využívat čas.
Vzhledem k těmto deficitům Dr. Barkley naznačuje, že děti s ADHD mají obecně vývojové zpoždění 30 %, což znamená, že rodiče a učitelé by měli předpokládat, že tyto děti mají emocionální věk o 30 % nižší než jejich skutečný věk. Připravenost na milníky, jako je hlídání dětí, řízení auta nebo odchod na vysokou školu, může být takovým zpožděním značně ovlivněna.
Barkley proto nabízí rodičům a učitelům širokou škálu zdrojů. Je zastáncem toho, aby se rodiče vzdělávali sami.
Rodiče i učitelé mohou pomoci dětem zvládnout jejich poruchu tím, že jim poskytnou motivaci a důsledky v bezprostřední přítomnosti, konkrétně v tom, co Barkley nazývá „bodem výkonu“. U dětí, které mají problém představit si budoucnost a spojovat důsledky s činy, musí ke každé změně chování docházet pravidelně a okamžitě, ve skutečných situacích, ve kterých se každé dítě každý den nachází. Proto tábory a další samostatné programy budou mít pravděpodobně menší úspěch než pečlivě promyšlený program se správnou motivací a řízením od rodiče či učitele.
Kdy vyhledat odbornou pomoc
Pokud se obáváte, že vaše dítě vykazuje známky ADHD , navštivte svého pediatra nebo rodinného lékaře. Váš lékař vás může poslat ke specialistovi, jako je vývojově-behaviorální pediatr, psycholog, psychiatr nebo dětský neurolog, ale je důležité absolvovat nejprve lékařské vyšetření, abyste zjistili další možné příčiny obtíží vašeho dítěte.
