Přejídám se, nevěřím si a za zády mám dokonalou matku

aby bolest skončila

Dotaz

Dobrý den,
je mi 19 let (za 10 dní 20). Byla jsem na VŠ, ale nezvládala jsem to, takže teď končím. Chtěla bych se zeptat, co mám dělat, asi toho bude trochu více.

Všechno to začalo minulý rok v březnu o první karanténě, začala jsem hodně chodit na túry (každý den kolem 20 km), postupně jsem přestávala skoro jíst až jsem zhubla na 44 kg (měřím 173), byla jsem dost emočně nestabilní a podrážděná. Pak jsem se přestala ovládat a začala se nekontrolovatelně přejídat. Teď jsem zpátky na svých původních 58 kilech, ale záchvaty přejídání mám stále. To bylo ale trochu odskočení od toho, proč vlastně píšu. Mám několik problémů se kterými bych potřebovala poradit.

vztah s mámou mi zničil život
  1. Mívám z pravidla 3 nálady: dobrá nálada až euforie, která se z ničeho nic změní na úzkost a beznaděj, kdy se nemůžu ani nadechnout a mám pocit, že to nezvládnu ani další minutu a z toho většinou přejdu na ,,autopilota,, kdy prostě jenom jsem a nevnímám nic, nemám žádné emoce, ani si nic nemyslím a jsem prostě jak kdyby vypnutá.
  2. Nic si nepamatuju, ani ty nejjednodušší a nejjasnější věci a na nic se nedokážu soustředit.
  3. Občas mám chuť si prostě lehnout, kde jsem (je jedno jestli to je na ulici, v lese nebo doma) a nedělat nic. Nechat všechno být a prostě tam jen ležet a třeba umřít žízní nebo hladem.
  4. Nic mě nezajímá, nic mě nebaví, nemám žádnou motivaci cokoli dělat a vůbec žít. Netuším co se životem dál.
  5. Připadá mi, že jsem hrozně hloupá a nemám žádné sebevědomí. Asi i proto se nedokážu bavit s lidmi. Vadí mi primitivní a hloupí lidé, ale zároveň s chytrýma se bavit nedokážu, protože si připadám hloupá. Vadí mi že nemám skoro žádné kamarády, ale zároveň když mi někdo píše a nebo semnou chce jít ven tak já nechci.
  6. Nedokážu se v ničem sama rozhodnout a mít vlastní názor (kdyby mi někdo ukázal 2 barvy, tak neřeknu která se mi líbí více, prostě to nevím, až když to řekne někdo jiný tak se mi podvědomě začne líbit taky ta), mám pocit, že všechno co dělám a myslím si vlastně nejsem já, když ráda chodím po lese třeba teď tak nevím jestli to mám ve skutečnosti ráda a nebo jsem to převzala od mamky (chodí často na túry), nevím když se mi líbí třeba ten styl hudby nebo oblékání jestli se líbí vážně mě a nebo někomu jinému a já jsem to jen převzala ( tohle je asi jeden z největších problémů)6. Hrozně se upínám na lidi a potřebuju mít člověka, na kterém tak trochu lpím a asi se podle něj i trochu řídím (to souvisí s předešlým bodem)
  7. Jsem úplný opak mamky, vždycky jsem toužila po tom být jako ona, ale ve všem jsem úplný opak (ona je sebejistá, umí perfektně jednat s lidmi, je hrozně chytrá, cílevědomá,…) já si vedle ní přijdu ještě hůř a ještě jako větší nikdo. Ona když jedná s lidmi, tak přesně ví co chce, úžasně argumentuje a všechno. Když mluvím s lidmi já, tak se zadrhávám, občas koktám, když mi někdo něco vytkne nebo s něčím nesouhlasí, tak radši stáhnu ocas a mlčím. Nerada se dostávám do konfliktů a i když s něčím nesouhlasím, radši mlčím a nechám si všechno líbit.
  8. Nedokážu vyjadřovat své pocity a emoce a ani o tom s nikým mluvit, zároveň to ze sebe ale potřebuju dostat a potřebuju poradit co mám dělat. Předem děkuji za odpověď a omlouvám se za případné chyby.

Hezký den

Názor poradce

Dobrý den,

děkujeme za důvěru se někomu svěřit.

Z vašeho textu cítím beznaděj a zoufalství. Myslím si, že ve Vašem věku je stále v pořádku nevědět, co v životě dále dělat. Zajímalo by mě, co jste studovala a jestli Vás to bavilo.

vztahy na pracovišti

Dále bych se pozastavila u problémů s jídlem. Měla jste tyto problémy někdy dříve, nebo je to pro Vás novinka? Záchvaty přejídání jsou často spojené s emočním stresem, který se snažíme pomocí jídla utlumit.

Zdá se mi, že teď zažíváte krizi identity a nevíte si s tím rady. Sem patří tendence jít do extrému, jako například vaše emoce, že zažíváte euforii, která se pak střídá s pocitem bezmoci. Mám z toho pocit, že se snažíte utéct od sebe sama. Nyní prožíváte krizové období, ke kterému úzkost často patří, ale díky tomu si teď můžete stavět svoje já a hodnotový systém, který bude více odpovídat Vaší přirozenosti. Zdá se, že jste do této doby vstoupila podle hodnot a pilířů, které nebyly Vaše, a Vaše osobnost byla hodně potlačená. Proto se ty umělé jistoty musely rozpadnout, celé zbortit, abyste mohla začít stavět nové, opravdové a Vaše vlastní. Je to fáze, kterou zažívá spousta lidí. Úzkost, kterou zažíváte je o nejistotě, že se nemáte čeho chytnout. Je to v pořádku, potřebujete teď volný prostor, aby se objevily a vytvořily nové kotvy. Nemusíte se toho bát, protože strach jen zesiluje úzkost.

Změny nálad též mohou napovídat, že se nacházíte v neustálém stresu. Zajímalo by mě, jestli dokážete popsat nějaké spouštěče, které ovlivňují náladu. Vnímám, že obtíže se soustředěním, nedostatek motivace a celková apatie jsou úzce spojeny se stresem, ve kterém se nacházíte. Vy jste rozepsala Vaše potíže v několika bodech, ale já je všechny vnímám jako úzce spojený celek.

hledat sám sebe

Do určitého věku je v pořádku vnímat naše mámy jako ty ideální, báječné a bezchybné. Po určité době přijde čas, kdy si začneme všímat i jejich chyb, nedostatků, a je to naprosto v pořádku. Někdy nás můžou štvát, chceme si svůj život dělat po svém, a to je něco, kam vás to teď vede. Viz téma puberty. Hledání sebe sama je krásné téma, někdy je to ale balvan, který nejde uzvednout v jednom, proto si zavoláme pomoc – deník, terapeuta, kamaráda. Někoho, s kým se můžeme cítit bezpečně, když si dovolíte mít jiný názor než on. Svůj odlišný názor ani nemusíte sdělovat, pokud se Vám nechce, i když s druhým nesouhlasíte. Stačí jen říct: „Rozumím, že to tak máš, já na to zatím nemám názor.“ nebo „Moje zkušenost je jiná.“ a nemusíte nic objasňovat.

Při čtení vašeho textu se mi zdálo, že vnímáte svou matku jako ideální, avšak nedosažitelný cíl. Bavíte se s ní o Vašich plánech do budoucna, jestli Vás podporuje nebo naopak kritizuje? Předpokládám, že není jednoduché vyrůstat s někým, kdo na Vás působil tak dokonale. Také vnímám, že dělíte svět na černou a bílou, jako byste byla černáVaše máma bílá. Ale předpokládám, že i Vaše máma má stránky, ve kterých nevyniká. Ještě přemýšlím, jaké to muselo být v pubertě, kdy rodičům často vzdorujeme. Dovolovala jste si k Vaší mámě více? Odmlouvala jste nebo byla neposlušná?

Vnímám, že téma sebevědomí pro Vás je důležité. Zdá se, že toužíte po přijetí, a formujete se proto podle názorů druhých. Všem se ale zavděčit nelze, a při časté změně názorů pak okolí ani vy sama neví, kdo vlastně jste a co od Vás mohou čekat.

Téma sebevědomí je často spojeno s tématem nastavování hranic. Časté nerespektování hranic okolím vede k tomu, že začínáme pochybovat o sobě. Proto se domnívám, že případy, kdy nevíte co chcete, mohou být spojeny s nějakým Vaším strachem, který si třeba ani neuvědomujete. Vaše intuice funguje naprosto správně, zdravě, a ráda bych Vás podpořila v tom, abyste ji více používala. Ve svém dotazu jste šikovně pojmenovala řadu věcí, které hrají ve vašem živote důležitou roli. Pokračujte v tom a časem můžete být v mezilidském kontaktu ještě schopnější, než je vaše máma. Vyrůstat vedle dokonalého rodiče je nesmírně těžké. Určitě najdete i něco, v čem jste lepší než máma.

Věřím, že Vám výše uvedené rady a otázky pomohou.

Držím Vám palce,

Sara Urakbayeva

Odpověděla:

Bc. Sára Urakbayeva

Bc. Sara Urakbayeva
Bc. Irena Filipová

Diskuze