Dotaz
Dobrý den,
je mi osmnáct let a studuji třetí ročník gymnázia. Už od útlého věku mám psychické problémy. Rodiče se rozvedli před 5 lety, což mi k pozitivním pocitům nepřidalo, navíc před 3 lety mi zemřel kamarád. Nechci tu vyjmenovávat všechny své životní tragédie, ale pravda je, že jsem si začala ubližovat. Mám za sebou nepovedený pokus o sebevraždu a těžký vztah. Snažím se ale se sebou něco dělat. Beru léky, u kterých ani nevím, jestli mi vůbec pomáhají. Jen triticco mi pomáhá, a spánek.
Aktuálně mám přítelkyni, kterou opravdu miluju. Trávím s ní poměrně hodně času a jsme spolu už kolem rok a půl. Zároveň vím, že i ona miluje mě. Mým velkým problémem ale je, že nejsem schopna komunikovat. Vyjádřit své pocity, ani cokoli jiného, co se v mé hlavě děje. Nejsem schopna popsat, jak se cítím. Vrací se mi pocity kvůli kterým jsem si ubližovala, ale už to nechci dělat. Hlavně kvůli mé přítelkyni. Drží mě nad vodou, je skvělá. Bohužel ani ona neví, jak mi pomoct a trápí jí, když o tom nejsem schopna mluvit.
Zrovna teď jsem měla těžký stav nezastavitelného pláče. Nebyla jsem schopna ničeho jiného než brečet. Vzala jsem si rivotril, abych se uklidnila a to mi pomohlo. Je to ale zase jen na chvíli. Nic to koneckonců nevyřeší. A mám pocit, že jsem se tu teď do toho zamotala a blábolím…
Inu abych to shrnula. Chtěla bych se zeptat, zda víte o metodách, které by mi pomohly překonat tento blok v hlavě. Moc si přeju umět vše vyjádřit a stát si za svým názorem. Je to ale tak náročné. Nevím, jestli se mi to někdy podaří. Děkuji za případnou odpověď.
Odpověď
Milá tazatelko,
díky za Váš dotaz, jsem ráda, že máte snahu svůj stav nějak zlepšit.
Z toho, co píšete, mám dojem, že jste se si ve svém životě prošla několika traumatickými událostmi. Rozvod rodičů, úmrtí blízkého přítele a nepovedený milostný vztah. To nejsou jednoduché situaci a citovým životem to řádně zamává. Řešila jste tyhle témata někdy s odborníkem? Psychiatr vám naordinuje léky, ten osvícenější si možná s vámi 15 minut popovídá. Mám ale na mysli odborníka na duši, který léčí psychologickými metodami. Někdo, kdo vás vyslechne a bude tam pro vás. Pokud ne, určitě doporučuji někoho šikovného navštívit. Nepochybně je to cesta ke schopnosti lepší komunikace, zároveň s ním vyléčíte předchozí traumata a osvojíte si strategie na efektivní zvládání krizových situací. V minulosti jste se pokusila o sebevraždu. Voláte po pomoci a máte na ní právo. Je proto v pořádku, že píšete do psychologické poradny. Dostane vnímavé odpovědi a pohledu od nestranné osoby, bohužel více nejsme přes online dotaz schopni poskytnout. Potřebujete bezpečně „domazlit“, tzn. přijmout, vyslechnout a podpořit.
To, že se nedokážete vyjádřit bude souviset s hodně věcmi z vaší minulosti, jako je Vaše dětství, vztah s rodiči, rozvod, úmrtí přítele, všechny ty traumata, která jste vyjmenovala. Často se to pak jen prohlubuje. Co bych Vám mohla doporučit teď a co pomáhá na tyto stavy je pravidelná meditace a snažit se vystavovat v únosné míře těm situacím, které Vám nejdou. Jít do toho i přes to, že je to nepříjemné. Určitě bych to ale dělala ve chvíli, kdy budete v pohodě a stabilizovaná, ať se Vám jen ještě víc nezhorší Váš stav. V těch silných emocích zkuste dýchání do břicha, to hodně pomáhá většinou se uklidnit, prostě přenést pozornost jinam, než na ty emoce, na dech. Funguje to tak, že si sednete někam v klidu, dáte si jednu ruku na břicho dlaní, tak abyste cítila, jak se břicho zvedá a klesá při nádechu a výdechu. Pak s nádechem se soustředíte na dech a na to jak se Vaše ruka zvedá, cca 3-5 vteřin, pak je na chvíli pauza, zadržení dechu a dlouhý výdech a zase sledujete, jak Vaše ruka s břichem klesá a pozorujete dech. Důležité je, aby výdech byl delší, než nádech. Když Vám tam skočí nějaké myšlenky, je to v pořádku, ale zkuste si jich moc nevšímat a svoji pozornost věnovat tomu dýchání.
Říkám si, jestli je ještě něco, co bych pro Vás teď mohla udělat? Napadá Vás něco, co byste potřebovala? Co by Vám pomohlo? Možná by bylo fajn to probrat s přítelkyní a pomalu na ní zkoušet komunikaci.
Určitě bych Vám ale doporučila návštěvu nějakého psychologa, je jich plno, kteří pracují i na pojišťovnu, takže byste to nemusela platit. Jen je u nich často delší čekací doba (2-3 měsíce). Zkuste kouknout poblíž Vašeho bydliště, koho tam máte. Kdybych byla Vámi, určitě bych se s něčím takovým nechtěla potýkat sama. Ještě se dá chodit na skupinové sezení, nemusí to být jen individuálně. Zaměření na kognitivně behaviorální terapii by pro Vás mohlo být dobré.
Pokud by se vaše stavy deprese zhoršovaly, doporučuji navštívit krizové centrum či v Praze RIAPS. Je to pohotovostní psychologická služba zdarma.
Přeji mnoho sil.
