Mám deprese, které poslední dobou začínají gradovat. Pomýšlím na sebevraždu

jak se zbavit deprese

Dotaz

Dobrý den.

Ráda bych se svěřila. Již nějaký ten rok (asi 3 roky) mám nepravidelně deprese, které poslední dobou začínají gradovat, a to tím, že už začínám o sebevraždě reálně uvažovat. Jsou dny kdy mi nedělá vůbec nic radost, ani se o něco snažit a něco dělat. Přijde mi, že jsem se na tento svět narodila náhodou a můj osud už má skončit…. Nevidím smysl v budoucím životě, v rodině, každodenním monotónním životě v práci…. Zkrátka jsou dny, kdy pro mě nemá smysl vůbec nic.

Bojovala jsem i s vlastním sebevědomím a s tím mít rád sám sebe… Což asi souvisí spíš se vzhledem než vnitřním pocitem. Zároveň možná beru vše zbytečně vážně. Lehce mě něco rozhodí.

Vím, že nemám moc přátel, ale je to asi tím, že nedokážu být někdy otevřená. Spíš nechodím do společnosti. Souvisí to s tím, že nemám radost ze života. Nedokážu rozdávat optimismus, tak si okolí nezískám.

Vím o věcech (koníčcích), co by mě bavili, ale neumím se dokopat, abych už konečně začala. A bojím se, že u toho nevydržím. Drobné koníčky v dětství byly, ale nezůstala jsem u nich.

deprese na celý život

Hodně času trávím na mobilu a internetu, i když vím že je to špatně. Když přemýšlím proč, dojdu k tomu že chci být ve „spojení se světem“.

Co se týče mého věku (19), nějak mi přijde že se v něm ztrácím a jsem zaseklá v dětství. Cítím na sobě tlak kolem maturity, někoho si najít, někým být…. Někdy si říkám, že vlastně ani pomoci s problémy nechci??

Vím, že potřebuju jednu velkou změnu, ale nějak nedokážu přepnout a vše udělat. Nemám v sobě sílu. Přijde mi, že tam nahoře by bylo líp. Že život smysl nemá, což vážně nemá, má takový, jaký mu dáme. I když vím, že bych ranila rodinu a dalších pár lidí, když mám své stavy říkám si že čas by jejich rány zahojil, a že mě nezná zase tolik lidí. Říkám si že bych tu nechyběla zas tak moc.

Někdy si přijdu už jak blázen, protože nálady se mi dost střídají. Můj otec má bipolární poruchu a doufám, že mě se to nikdy týkat nebude. Bohužel mě napadají myšlenky, že už na psychiatrii patřím.

Co se týče školy, nedokážu se dostatečně namotivovat. Čím více jsem do všeho tlačená, tím větší odpor k tomu člověk má. Jak zahodit názory ostatních, jejich rejpance a soustředit se na sebe?

Kvůli mé psychice si někdy i říkám, že na vysokou školu nepůjdu. Ráda bych ji zkusila. Vím, že pokud bych zabrala, mohla bych ji zvládnout.

mám deprese a pomýšlím na sebevraždu

Ve třídě jsem zažila slabší „šikanu„, kdy si ze mě spolužáci utahovali a místy byli až zlí. Teď už je to celkem v pořádku. Vím, že je pro mě lepší je neřešit a hledět si svého, i když to paradoxně opět svádí k introverzi. Nestihla jsem se jim otevřít a nezažili mě vlastně takovou, jaká jsem. A šikana to nakonec úplně zablokovala.

Taky si říkám, že mě trochu mrzí, že jsem si nevzala uvolnění na tělocvik. Učitel byl z mého úhlu pohledu někdy přísný. Ale s tím už teď nic neudělám. Takže stačí jen pustit, co bylo a odpustit si…..

Moc nad vším přemýšlím a zjišťuji že nevím, co chci od života. Ráda bych to věděla 🙂 Nicméně jakmile mi někdo řekne, že mám celý život před sebou, „děsí“ mě to. I když vím, že bych to asi měla nechat vše přirozeně plynout a nezabývat se moc tím, co bude a nebude.

Vlastně nevím co od vás čekám, nicméně děkuji za vyslechnutí 🙂
Hezký večer.

Názor psychologa

Dobrý den,

je dobře, že jste napsala a děkujeme za důvěru. Dostávám mnoho dotazů na zvládání depresivních potíží, ale váš dotaz je něčím jiný. Dokázala jste velmi šikovně popsat své myšlenkové procesy, které u vás depresi způsobují, dále okolnosti, které s tím souvisí. Pravděpodobně tedy už zčásti víte, co vás blokuje, abyste začala život skutečně žít. Ačkoliv jste teď ve fázi, kdy přichází sebevražedné myšlenky, nejste v léčbě deprese úplně na začátku, jak se s tím setkávám u některých klientů s depresí.  Používáte dobré slovní obraty a píšete velmi zrale a chytře.

depresivní stavy každý den

A teď k vašim potížím.
Izolujete se, je těžké se dokopat ke koníčkům, uvažujete nepokračovat ve studiu kvůli nedostatku motivace a skrýváte se před světem za mobilem. Pasivita a skrývání vám může přinášet krátkodobou úlevu. K depresi patří. Živí jí to a deprese tak nabývá na síle a vy nad sebou ztrácíte moc. Pasivita a izolace vám krátkodobě přinesou větší pocit bezpečí než vystoupit ze stínu a prozkoumávat své zájmy nebo se setkávat s lidmi. Na konci dne vaše jednání bohužel způsobuje naprostý opak toho, co si dlouhodobě přejete – tedy začít žít a dovolit si těšit se ze života. Život tím k sobě vůbec nepustíte. A bohužel to zhoršuje vaše depresivní stavy.

Depresi prohlubují sebedestruktivní myšlenky typu „nemáš na to…jsi neschopná…to nedáš…nemá to cenu“, ale také chování. Z velké části to je právě ta pasivita, kterou u sebe trefně popisujete. Vaším úkolem není otočit okamžitě svůj život o 180 stupňů a začít fungovat jako někdo jiný, radostný. To teď, ze dne na den, zkrátka ani není možné. Za prvé je to nereálný nárok, za druhé vás jeho náročnost drží v ještě větší pasivitě. Proč do něčeho jít, když je to tak strašně těžké a pravděpodobnost selhání je tak velká. Chápete ten sebedestruktivní cyklus?

chci se schovat před světem

Cílem je začít postupně, a to jak v oblasti myšlení, tak i v chování.

Myšlení: Zkuste si na papír napsat věty, kterými k sobě často mluvíte a znehodnocují vás. Tyto věty někde musely vzniknout a v průběhu let jste si na ně zvykla a zvnitřnila je. Jejich původ může být od rodičů nebo jiných autorit, od spolužáků. Jste zvyklá takto k sobě mluvit. Způsob myšlení a uvažování se trénuje roky, desetiletí, je to tedy zvyk. Ve vašem případě se jedná o zlozvyk.

Každý zvyk se dá přepsat. Není to jednoduché, ale dá. Kuřák může přestat kouřit, nesportovec může začít 3x týdně cvičit jógu. Asi ale tušíte, že je třeba na začátku překonávat silný odpor. Ten odpor je pouze obranný mechanismus mozku. Mozek nemá rád změny, brání se jim a raději se navrací ke známým okolnostem. Bohužel ale není mozek schopen rozpoznat, jaké zvyky nám škodí. Přesto k nim tíhne. Počítejte tedy s odporem mozku – nebude se vám chtít, vybaví se vám katastrofický scénář, pocit, že to nemá cenu…cokoliv. Přípravte se na to, že budete mít tendence sklouzávat ke zautomatizovaným hodnotícím větám, které vás znehodnocují. Nejtěžší jsou první tři dny, pak už to jde lépe.

Jakmile vám opět přijde sebedestruktivní myšlenka, zkuste si to co nejdříve uvědomit. A v tuto chvíli se vědomě rozhodnete, zda jí chcete uvěřit či nikoliv. Doporučuji ten druhý způsob.

aby bolest skončila

Jak váš zlozvyk začne slábnout, na prázdné místo se začnou dosazovat myšlenky, které více odpovídají realitě – například: „Ano, někdy se mi něco nepodaří, jak bych si představovala, ale jsou i situace, kdy se mi to povede.“ Není reálně možné, aby se vám nic nedařilo. Vždy je něco, co jste zvládla. Jen nejste zvyklá to vidět.

Chování: Neizolujte se a nepropadejte příliš pasivitě. Pokud nechodíte vůbec ven a s nikým nekomunikujete, je třeba si do diáře naplánovat aktivitu. Například 15minutová procházka, 20minutová četba knihy, prohodit s někým pár vět. Nejsou to velké úkoly, ale jsou v rozporu s depresivním chováním, proto mají tu moc, aby depresivní stavy redukovaly. Podobně jako u myšlení se připravte na odpor a jiné obranné mechanismy mozku. Nebude se vám do toho chtít. Pokud se ale nepřinutíte, počítejte s tím, že co nevidět se váš stav může zhoršit.

Léčba deprese je zpočátku výhradně o překonávání odporu. Dělat věci, do kterých se vám nechce, nepropadat extrémní pasivitě. Stačí ale postupně, po malých dávkách, drobné aktivity, které nejsou o heroických výkonech. Po jejich absolvování přijde pocit, který bude depresi více vzdálený, než kdybyste zůstala v pasivitě. A o tom to je.

Dále doporučuji knihu s návodem, jak zvládat depresihttps://www.martinus.cz/?uItem=15650

Dospívající intelektuálka jako vy na to má. Ze začátku v tom jen můžete potřebovat trošku pomoct. Doporučila bych zde terapii, kam byste mohla pravidelně docházet a vzdělávat se o tom, jak vaše psychika v konkrétních situacích funguje, a jaké strategie zde trénovat a uplatňovat.

Moc držím palce a ať se daří. Hezké vánoční svátky.

Šárka Červinková


Pokud se v tíživé situaci nacházíte již delší dobu, zvažte náhled nestranného odborníka. Konzultace s našimi psychology a poradci probíhá osobně či online.

Mgr. et Mgr. Bc. ŠÁRKA ČERVINKOVÁzakladatelka poradny, psycholožka, terapeutka, spisovatelka, publicistka a lektorka


Kontaktujte Šárku a do 24 hodin se vám ozve zpět

Upozornění: Zveřejněný text vychází z osobních zkušeností a z psychologicko-terapeutické praxe s klienty. Obsah má pouze informativní hodnotu. Nenahrazuje lékařskou péči a s ohledem na specifika a individualitu každého jedince je třeba se o svých potížích poradit se svým lékařem nebo vyhledat odbornou pomoc.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *