Jak přežít syndrom prázdného hnízda?

Průměrna doba čtení

Průměrný počet přečtení

Složitost čtení

Panická úzkost v noci
Sdílejte s přáteli
Share on facebook
Share on linkedin
Share on twitter
Share on email

…neboli syndrom opuštěného hnízda.

Řada lidí může projít od puberty do menopauzy bezbolestně. Naproti tomu lidem, kteří nejsou spokojeni se svým životem, prací, materiálním postavením, volbami nebo vztahy se může v určitém období projevit krize středního věku v různých podobách. Znamená to, že můžete čelit řadě zásadních témat na mentální zpracování. Mohou vést k rozpadu dlouhodobých vztahů, poruchám rodinných vztahů nebo iracionálnímu jednání. Někdy se poradně setkáváme s příběhy, kdy se tato krize stala půdou pro deprese, ztrátu sebevědomí a problémy s přijetím.

Mezi ně může patřit i tzv. syndrom prázdného hnízda, tedy touha po dospělých dětech, které si zařizují život mimo domov.

Co je syndrom prázdného hnízda?

Syndrom opuštěného hnízda je termín, který se používá k popisu stresujících reakcí, které někteří rodiče zažívají, když jejich poslední dospělé dítě trvale opustí domov. Reakce mohou zahrnovat: smutek, deprese, podrážděnost, hněv, zášť, úzkost, vina, osamělost a dokonce i některé fyzické příznaky. Pokud tyto příznaky přetrvávají delší dobu, může vám pomoci odborník na duševní zdraví.

Jak přežít prázdniny s rodinou?

Příznaky syndromu opuštěného hnízda

Zatímco pocit dočasného smutku a ztráty je zcela v pořádku, může se objevit např. intenzivní podrážděnost nebo hněv. Pokud trvají déle než několik týdnů, měsíců, doporučuji vyhledat vyhledat odbornou radu.

V některých případech může syndrom prázdného hnízda vyvolat nástup úzkosti nebo deprese, a pokud máte podezření, že tomu tak je, měli byste se poradit se svým praktickým lékařem a/nebo odborným poradcem, terapeutem nebo psychologem.

Mezi formy dlouhodobého a intenzivního neklidu, které lze zažít jako součást syndromu prázdného hnízda, patří:

  • Podrážděnost nebo hněv: Pozorovatelný nárůst frustrace a hněvu – snáze se stanou podrážděnými a otrávenými věcmi, které je v minulosti nemusely obtěžovat, což by mohlo vést k zášti a hořkosti.
  • Smutek: Pocit deprese, emocionální bolest a možná častější pláč
  • Osamělosti: Prožívání hlubokého pocitu ztráty a touha po tom, aby se věci vrátily do starých kolejí – postrádání dítěte, které odešlo, a každodenní zkušenosti spojené se sjednocením rodiny.
  • Ztráta identity a/nebo smyslu: Pro ty, pro které bylo být rodičem hlavní součástí jejich identity, mohou mít pocit, že ztratili svůj primární účel a způsob, jakým dosáhli smyslu života.
  • Fyzické příznaky: Někteří si mohou všimnout nárůstu příznaků fyzického stresu, jako jsou bolesti hlavy, bolesti zad, žaludeční problémy, problémy se spánkem atd.
Syndrom prázdného hnízda

Jak si pomoct?

Rodiče, kteří pociťují dlouhodobý stres poté, co se jejich dospělé děti trvale odstěhují z rodinného domu, mohou mít prospěch z následujících strategií:

Přijměte načasování

Může to být později nebo dříve, než jste očekávali, a zcela odlišné od vaší vlastní zkušenosti s odchodem z domova, ale je to tak. Vaše dospělé dítě se rozhodlo, že je čas se samo odstěhovat a osamostatnit se. Můžete mít silný pocit, že se rozhodli špatně, a to je vaše právo na názor. Pokud však jejich rozhodnutí nepřijmete, může to vést k hořkosti a odporu a otrávit vztah, který máte se svým dítětem.

Hledejte podporu u ostatních rodičů

Mnoho rodičů řeší nebo řešilo podobné problémy. Věnujte zvláštní pozornost těm, kteří tuto změnu zvládli. Jejich postřehy a strategie vám mohou pomoci.

Podporujte své dospělé dítě

Je v pořádku, když svému dítěti řeknete: „Myslím, že se stěhuješ příliš brzy. Dělám si starosti jen proto, že mi na tobě tolik záleží, ale udělám vše pro to, abych tě podpořil.“ Podpora bude pro různé rodiny znamenat různé věci – a vyžaduje respekt k nezávislosti a potřebám dospělého dítěte.

Pokud si něčí dítě přeje dělat všechno samo, být oporou znamená být pozitivní a z úcty zadržovat naše obavy a kritiku a místo toho se zaměřit na odvahu, sílu a odolnost vašeho dítěte. Tím ho posílíte, tzv. zkompetentníte. Pokud dítě žádá o pomoc v určité oblasti (např. hledání bydlení, instrukce, jak nastavit služby pro svůj nový domov), pak je v pořádku mu drobnou pomoc nabídnout.

Smutek - návaly smutku a jak ho zahnat?

Buďte sami sobě oporou

Uznejte a respektujte skutečnost, že tuto změnu prožíváte jako ztrátu a truchlíte. Buďte k sobě laskaví a soucitní. Namísto otázek „proč“ se zkuste zeptat: „Co mohu udělat, abych si v tuto chvíli pomohl a zvládl se s tím zdravě vyrovnat?“

Promluvte si se svým dospělým dítětem o tom, jak budete v kontaktu

Zeptejte se svého dítěte, co by podle něj bylo rozumné (např. jak často a kdy) s ním zůstat v kontaktu prostřednictvím telefonních hovorů, textových zpráv, e-mailů, návštěv atd. Neočekávejte, že se vám dospělé dítě bude každý den hlásit. Ani se k němu nezvěte na návštěvu. Je třeba respektovat hranice jeho nového prostoru, jinak byste tím mohli vyvolat reakce, které povedou k nelibosti a vyhýbavosti. Ptát se, co pro ně funguje, bude pravděpodobněji považováno za podporující a respektující.

Buďte aktivnější v jiných oblastech svého života

Pokud jste svůj čas a energii investovali především do svých dětí, můžete začít hledat nové oblasti svého života, na které se můžete zaměřit:

  • Fyzická: Choďte na procházky, navštěvujte posilovnu, naučte se cvičit jógu, znovu se zapojte do sportu nebo jiných fyzických aktivit, které jste si užívali dříve ve svém životě.
  • Duchovní: Věnujte čas meditaci nebo modlitbě, připojte se ke komunitě stejně smýšlející víry a zapojte se do projektů a aktivit
  • Kreativní: Naučte se kreslit nebo malovat, psát, hrát na nástroj, připojit se ke kapele, zúčastnit se tanečního kurzu
  • Sociální sítě: Vezměte nebo vyučujte třídu, připojte se ke klubu nebo organizaci, znovu se spojte se sourozenci, širší rodinou a starými přáteli
  • Komunita: Staňte se dobrovolníkem pro organizace, na jejichž příčinách vám záleží
Párová terapie

Syndrom opuštěného hnízda jako příležitost

Rozvíjející se linie výzkumů ukazuje, že mnoho rodičů získá novou chuť do života, když jejich děti odejdou. Ráda se ptám mladých studentů, jak si myslí, že jejich rodiče zvládají svá nově vyprázdněná hnízda. Řada z nich se domnívá, že rodiče na tom nejsou úplně dobře. Otázkou je, zda tomu tak skutečně je nebo se student utěšuje, že rodič po něm teskní.

Jakmile v terapii řešíme separační proces mezi potomky a rodiči, snažíme se na něj nahlížet jako na příležitost zlepšit vzájemné vztahy. Navíc v dnešní době není těžké navštěvovat se ve větších vzdálenostech, komunikovat přes email, videohovory. To vše usnadňuje rodinám zůstat v kontaktu. Dále nejste téměř vůbec konfrontování s každodenními stresory, které s sebou soužití přináší, a kontrast mezi často bouřlivým dospíváním dětí a jejich vynořující se dospělostí může být pro vzájemnou vazbu velmi prospěšný. Dále se ukazuje, že opuštěné hnízdo více motivuje rodiče setkávat se s vlastními sourozenci.

Další zajímavé články

Syndrom prázdného místa
Blog

Moje děti vylétly z hnízda a těžko se s tím vyrovnávám

Syndrom prázdného hnízda se může projevovat různými způsoby v závislosti na dynamice rodiny a osobních situacích. Níže jsou dva příklady syndromu prázdného hnízda a doporučení pro

Newsletter

Odebírejte novinky do e-mailu

Chtěli by jste mít veškeré novinky, informace a celkový přehled o všem novém ihned v e-mailu? Stačí se přihlásit do odběru pomoci e-mailu níže.

Máme pár poslední míst na září 2022!

Přihláška na skupinovou terapii