Komunikace

komunikace jako dovednost, které se máme naučit

Efektivní komunikace je spojení mezi lidmi, které umožňuje výměnu myšlenek, pocitů a nápadů a vede k vzájemnému porozumění. v této výměně jde o to, že řečník vyšle zprávu, na kterou posluchač odpoví. Vypadá to jednoduše, ale není.

Lidé mají tendenci brát komunikační proces jako samozřejmost. Obecně si myslíme, že komunikace mezi dvěma nebo více lidmi není nic velkého. Prostě to funguje. Realita je však velmi odlišná – proces komunikace je ve skutečnosti nesmírně složitý.

Existuje řada faktorů, které nakonec určují, zda bude ta či ona komunikační zkušenost úspěšná nebo ne.

Vnitřní faktory

Vnitřní faktory ovlivňují každou osobu, která komunikuje. Dále záleží i na interakčních faktorem, které ovlivňují způsob, jakým jsou informace odesílány a přijímány mezi dvěma nebo více lidmi.

Vnější faktory

Vnější faktory souvisí s vnějšími okolnostmi, jako je okolní hluk, nástroj, přes který komunikujeme (zda máme signál) apod. Společně s vnitřními faktory ovlivňují, nakolik bude komunikace efektivní.

jak se naučit komunikačním dovednostem

Existují čtyři hlavní principy komunikace:

  1. Neverbální projevy jsou věrohodnější než verbální obsah (slova).
  2. Je nemožné nekomunikovat.
  3. Každá zpráva má obsah i cit.
  4. Odeslaná zpráva nemusí být nutně přijatá zpráva.

1. Neverbální projevy jsou věrohodnější než verbální obsah

Kdykoli existuje rozpor mezi obsahem (to, co vám někdo sděluje) a pocitem (jak se projevuje jeho tělo, tón hlasu, výraz obličeje aj.) z toho, co vám někdo sděluje, budete mít tendenci se přiklonit ke svému pocitu. Nebudete dotyčnému úplně věřit, že to myslí vážně.

Zvažte, jak reagujete, když vám někdo dá něco, co zní jako kompliment „Vypadáte skvěle“ s tónem hlasu, který vnímáte jako sarkastický. Je větší pravděpodobnost, že uvěříte slovům nebo tónu jeho hlasu?

2. Je nemožné nekomunikovat

Ticho, ignorace, někdo odejde z diskuze. I tohle vše je komunikace. Dotyčný vám tím něco nepřímo komunikuje a vy to jasně registrujete, uděláte si závěr. I nekomunikace, kdy dotyčný nemluví, je ve skutečnosti komunikací.

jak pracovat s emocemi

3. Každá zpráva má obsah i cit

Cit ve smyslu emoční složky, která bývá často vyjádřena neverbálně. Člověk málokdy komunikuje jako robot bez neverbálních signálů. A pokud ano, pravděpodobně je pro vás složitější se vedle někoho takového uvolnit. Chybí vám u něj totiž velká část komunikačních signálů, které vědomě či nevědomě vnímáte a získáváte tak ujištění o tom, kým je a jak to s vámi má.

Příkladem emoční složky je, když jeden člověk řekne druhému „Nejsem na tebe naštvaný“ hlasitým rozzlobeným hlasem (neverbálně vyjadřuje emoci). Takový rozpor vás může zmást a raději byste, kdyby dotyčný přiznal, že je naštvaný a proč.

4. Odeslaná zpráva nemusí být nutně přijatá zpráva

Pokud něco komunikujeme a je to pro nás srozumitelné, neznamená, že našemu sdělení musí rozumět i druhá osoba. Ačkoliv vás to může naštvat, ve skutečnosti nemusí být chyba na druhém přijímači. Existuje značný prostor pro nedorozumění mezi tím, co řečník zamýšlí říci, co ve skutečnosti říká, a tím, co posluchač slyší.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *