Proč se někdo dobrovolně rozhodne, že si ublíží? Protože mu to funguje.
Sebepoškozování má svou funkci a stalo se jednou ze strategií, jak zvládat stres a psychické napětí. Jedná se ale o destruktivní a krátkodobé řešení. Důležitá je ta krátkodobá úleva, která má bohužel své následky – na těle i na duši. Přináším níže doporučení a tipy, jak situaci zvládnout.
Pro sebepoškozování (self-injuring behavior, Automutilace nebo Wrist cutting syndrome) je typické jeho opakování a častěji se týká dívek. Strategie, které používáme při řešení náročných situací získáváme z velké části během svého života formou zkušeností. Jde o tzv. copingové strategie, které mají buď zdravou formu nebo nezdravou, nezralou tzv. maladaptivní – do této skupiny spadá právě sebepoškozování. S tím souvisí i fakt, že pro velkou část sebepoškozujících je těžké otevřeně mluvit o svých problémech.
Proč se někdo rozhodne sebepoškozovat?
- útěk od silných emocí
- zvládání silných emocí (úzkost, strach, pocity viny, …)
- kontrola nad situací (prostřednictvím těla)
- sebetrestání
- potvrzení vlastní existence
- navození pocitu otupělosti
- komunikace s okolím (transformace bezmoci na pocit moci)
- uklidnění, utišení, úleva
- regulace psychického napětí
- experimentování s tělesným schématem a vlastními hranicemi
Druhy sebepoškozování
- řezání se (žiletka, kružítko, jehla, nůž)
- poškozování sebou samým (zarývání nehtů, štípání, škrábání, kousání, trhání kůže nebo vlasů)
- pálení se (zapalovač, svíčka, cigareta)
- hladovění (některé formy anorexie)
- bití sama sebe (pěstmi, předměty, hlavou o stěnu)
- skákání z výšky, aby si ublížil/a
- užívání léků s cílem ublížit si (kombinace s alkoholem)
- požívání nepoživatelných předmětů
Jak poznám, že se mé dítě sebepoškozuje?
- drobná zranění, které si jako rodič neumím vysvětlit (popáleniny, řezné ranky na zápěstí a předloktí, nohách, zádech, břichu, modřiny)
- nepřiměřené oblečení vůči roční době (dlouhé rukávy a nohavice)
- nalazení předmětů s kterými si dospívající ubližuje (často netradiční místa – pod postelí, pod vanou, …)
- trávení dlouhého času v izolaci od zbytku rodiny a vyhýbání se společným aktivitám
- připravené a rychlé odpovědi, jak ke zraněním došlo
- vyjímečně se také stává, že se dítě poškodí více, než plánovalo a přijde s šokem a zraněním okamžitě za Vámi
Co dělat, když se mé dítě sebepoškozuje?
- uklidnit se a sám/sama sebe opečovat, popsat si pro sebe své emoce
- připravit se na rozhovor, mít dostatek času, zavolat si s někým, kdo této problematice rozumí
- vytvořit bezpečný prostor a atmosféru pro sdílení trápení mého dítěte
- dokázat mluvit o svých pocitech a emocích
- netabuizovat ani nezamlčovat téma sebepoškozování
- zmapovat situaci kolem dítěte
- ubezpečit dítě a vaší podpoře pomoci – pokud budete odmítnuti, vytrvejte a nabídněte, že si promluvíte později
Jaká je správná reakce ze strany rodiče?
Klid – Vaše reakce je důležitá. Vyjádřete svou podporu, pochopení i uznání, že je dospívající v náročné životní situaci. Hubování a řev není vhodnou cestou, naopak.
Prostor – Dejte dospívajícímu prostor a čas posdílet s Vámi své pocity a emoce. Pokládejte citlivé otázky a zároveň netlačte na pilu. Nemá to být výslech.
Náhradní strategie – V první fázi je nutné destruktivní chování vyměnit za nerizikové, ale dostatečně funkční, než se ošetří příčina problému. Pokud víte o jaké předměty jde, seberte je, ale komunikujte to s dítětem, samo Vám může pomoci je odstranit. Mějte plán, co udělat, až to zase přijde. Náhradní strategie – z praxe uvádím:
- dát ruce pod ledovou vodu nebo si opláchnout obličej
- vložit si do úst citron nebo kostku ledu
- nalepit na ruku lepící pásku a strhnout ji nebo navléci gumičku a pinkat si s ní
- pustit si nahlas hudbu a bouchat do polštáře
- počmárat a roztrhat papír
Najděte pomoc – Nebuďte na to sami a najděte vhodného odborníka. Ne všechno může chtít dítě probírat s vámi jako s rodičem. Neutrální prostor může vnímat bezpečněji. Nabízí se zde jak samostatná terapeutická práce s dospívajícím, tak i práce s rodinou jako celkem.
Téma sebepoškozování nás nenechává klidnými a je důležité být jako rodič připraven. Sebepoškozování není rozmar, dítě potřebuje něco jinak. Pokud se potřebujete poradit, uklidnit, můžete se na mne obrátit.
O autorce:
Ing. Bc. Dominika Šenková
terapeut a poradce v poradně Terapeutovna