Úzkost u dítěte a co může rodič dělat

Dětská psychoterapie u rozvedených rodin

Protože se častěji objevují dotazy na dětskou úzkosta řešíte-li tento problém u svého dítěte, nabízím následující doporučení jako podpůrný nástroj.

Pokud nemáte s úzkostí zkušenost a snažíte se dítě uklidnit, může se stát, že vaše neinformovaná péče může nevědomě situaci zhoršovat. Nechcete, aby dítě trpělo, přitom upadáte do negativního cykleníse. Stává se to například, pakliže rodič předvídá obavy dítěte, aby ho před nimi chránil. Ve skutečnosti to může dítě ještě více stresovat. Čtěte následujících 10 bodů:

1. Nezesilovat obavy dítěte

Snažte se na své dítě působit pevně, i když máte strach. Klidně svůj strach vyjádřete, ale ukažte, že i přesto můžeme svou těžkost zvládnout. Vaše dítě je citlivé na vaši řeč těla a pokud projevíte strach s vyhýbavým chování, bude vás dítě věrně kopírovat. Například pokud dítě zažilo útok od psa a příště půjdete kolem psa, zkuste dítě nezúzkostňovat vlastní obavou z jeho reakce. Vysíláte mu tím neúmyslně signál: „Měl by ses bát.“

Syn stále nemluví

2. Respektovat úzkostné pocity dítěte, ale neposilovat je

Respektovat neznamená souhlas. Pokud se dítě bojí zubaře, jeho pocity neshazujte („Prosím tě, čeho se pořád bojíš?“) ani neposilujte („Zubaři jsou fakt děsiví.“) Vyslechněte a buďte empatičtí. Pokuste se doptávat, abyste pochopit, z čeho má dítě úzkost a poté ho vnímavě povzbuďte, že svým obavám dokáže čelit. Vaše dítě potřebuje v situaci posílit, zkompetentnit. „Rozumím, že se bojíš a je to v pořádku. Jsem tady a pomůžu ti s tím. Zkusíme to společně zvládnout, co říkáš?“

3. Nepokládat úzkostné otázky

Dát dítěti prostor, aby mluvilo o svých pocitech je jedna věc, ale správně ho k tomu vyzvat je věc druhá. Místo otázek: „Nemáš z té zkoušky strach?“ „Nebojíš se, že se ti bude ve škole v přírodě stýskat?“ použijte otevřený dotaz, nekonkrétně: „Copak se děje? Jak se cítíš?“

dětská úzkost

4. Nevyhýbat se situacím, ze kterých má dítě úzkost

Zabezpečovací a preventivní opatření vždy úzkost posílí. Nikdy nepomohou. Pokud se něčemu vyhnete, krátkodobě se vám uleví, ale nemůžete se tomu vyhýbat věčně. Jakmile se začnete vyhýbat situacím, které vás zúskostňují, příště vaše úzkost naroste a její zvládnutí bude opět o něco těžší. Asi znáte chvíle, kdy se vaše dítě rozruší a začne plakat. Pokud není v přímém nebezpečí, zdroj úzkosti neodstraňujte. Jinak se celý cyklus příště zopakuje. Naopak zdroj úzkosti ponechte a naučte dítě situaci adaptivně zvládnout.

5. Vyjádřit realistická a pozitivní očekávání

Pokud dítěti sdělíte, že se nemá čeho bát, moc ho neuklidníte. Ono se reálně bojí a ten pocit úzkosti je v jeho stavu nesmírně reálný. Nemůžete mu slíbit, že udělá test na jedničku, že zahraje skladbu perfektně nebo se mu spolužáci nebudou posmívat. Na to nemáte nejmenší vliv a vaše dítě to ví. Na co ale máte vliv, je vyjádřit mu důvěru, že se to ale může povést a že může být schopen to zvládnout. A že jeho pocitům rozumíte. Dáváte tím svému dítěti realistická očekávání a ujistíte ho, že po něm nechcete nic, co není schopen zvládnout.

dětská úzkost a deprese

6. Cílem není úzkost odstranit, ale pomoct dítěti, aby ji zvládlo

Klíčové pravidlo: Neutíkat od úzkosti. I východní filosofie hlásá, poznej své démony, protože jim stejně neutečeš. Útěk navyšuje strach. Poznání strach redukuje. Nikdo z nás nechce své dítě vidět nešťastné, ale nejlepší způsob jak pomoct je pracovat se stresory, které úzkost vyvolávají. Dítě je v úzkosti zcela bezmocné a potřebuje posílit psychické funkce, aby úzkost zvládlo. Cílem je tedy situaci zvládnout, i když mám úzkost. S touto strategií začne úzkost postupně klesat.

7. Promluvit si o katastrofickém scénáři

„Nelinko, a co by to pro tebe znamenalo, kdyby se tvůj strach naplnil?“ Například separačně úzkostné dítě bojí oddělit od svých rodičů, protože má strach, že se pro něj rodič nevrátí. Jak s tím pracovat? Jednoduše o tom mluvit. „Adámku, kdybych se na konci tvého tréninku zdržela a nemohla tě hned vyzvednout, co bys dělal?“ „Řekl bych trenérovi, že tu nejsi.“ „A co by udělal pan trenér?“ „Asi by ti zavolal. Nebo by počkal se mnou.“ Domluvte se s dítětem i na heslu, kdybyste potřebovali, aby ho vyzvedl někdo jiný. Stanovit si krizový plán může u některých dětí snižovat úzkost.

úzkostné stavy

8. Modelovat strategie na zvládání úzkosti

Vysvětlíte dítěti, jak se s úzkostí vyrovnáváte vy. Děti jsou vnímavější než dospělí a nekriticky vaše doporučení přijmou. Navíc vidí, jak se ve stresových situacích chováte. Pokud vás tedy čeká něco nepříjemného, uznejte, že se v tom necítíte dobře, ale taky dítěti ukažte, jak to zvládnete klidně, svůj strach tolerujete a dokážete to pevně odžít.

9. Neprodlužovat dobu k aktivitě

Znáte to: Pokud se něčeho bojíme, nejtěžší je to utrpení během čekání, než do situace vykročíme. Zkraťte tuto dobu na minimum. Pokud je dítě nervózní ze zubaře, nechcete o tom dvě hodiny před odjezdem diskutovat. Zkraťte dobu úzkosti na nejnutnější minimum.

10. Povzbudit dítě, aby svou úzkost tolerovalo

Vyjádřete dítěti, že si ceníte jeho snahy pracovat s úzkostí, aby mohlo zvládnout situaci, ve kterých se cítí nepříjemně. Opravdu ho povzbuzujte. Je třeba, aby zapojil antistresové strategie do svého života a nechal úzkost, aby najela na přirozené tempo a intenzitu. Tím se zmírní a už nemluvíme o úzkosti nýbrž o stresu. Dítě si na svůj stav navykne a učí se s ním pracovat. Postupem času tak začne intenzita úzkosti v kontaktu se stresorem klesat. Hlavně na dítě nespěchat.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *